KLOBÁSA A SOJÁSA
Boj s překládáním reálií bez přesného ekvivalentu překladatel vede dnes a denně. Vezměte si jen takovou běžnou věc, jako jsou potraviny. Co třeba s francouzským fenoménem cr`eme fraîche? Nebo co ruská smetana? Obě cizokrajné ingredience se sice tváří jako naše zakysanka, ale přece jen se liší - už třeba jen konzistencí, o jemnosti ani nemluvě. Další pěkně vypečený faux ami, falešný přítelíček, je anglický pudding, nejobecněji řečeno moučník (kdysi tu o něm už psal kolega Robert Novotný). To je zkrátka překladatelský chlebíček. Potravinářský průmysl už však léta pracuje na tom, aby v názvech potravin udělal šachy úplně všem, tedy i nepřekladatelům.
Nejeden výrobce totiž postupem času nenápadně proměňuje složení zavedených produktů, takže nelze než se ptát, jestli by nebylo namístě staré názvy zrevidovat. Když se totiž kupříkladu sýr, dle slovníkové definice „potravinářský výrobek vzniklý z mléka sýřením nebo mléčným kysáním", vyrábí z rostlinného tuku, lze ještě vůbec hovořit o sýru? Když se v něm mnohdy navíc i mléčná bílkovina nahrazuje sójou? Producenti to „poctivě" obcházejí tím, že na obale uvedou jakýsi opis ve stylu „výrobek sýrového typu". Menší „poctivci" k zavedenému obchodnímu označení něco kradmo přidají - a zákazník si místo normálního eidamu koupí „Eidam Alternative" - anebo z něj něco potichu uberou - a pak nám skončí v nákupním košíku „Javor, jemný tavený".
Nic proti, i alternativy mají své místo pod sluncem, resp. na regále, měly by však mít své jméno. Nabízí se několikero řešení. Zaprvé se můžeme smířit s tím, že se obsah slov v průběhu vývoje jazyka proměňuje. Dokládají to rčení, v nichž se původní význam uchovává. Vezměme si třeba anglické úsloví One man's meat is another man's poison, tedy doslova Co jednomu jídlem, to druhému jedem, po našem spíše Někdo má rád holky, jiný zase vdolky. Meat kdysi znamenalo jídlo obecně, dnes už běžně označuje pouze maso. Podobně u nás výraz limonáda (u Slováků malinovka) pojmenovává určitý druh nealkoholického nápoje, bez ohledu na použitou výrobní surovinu. O problematické marmeládě (anglická marmelade se vaří výhradně z citrusů) ani nemluvě, jí totiž dala název kdoule, jejíž řecké jméno melimelon se zkomolilo na marmelo.
Podle tohoto vzoru by se sýr do budoucna už mohl vyrábět skutečně z čehokoli, a pokud by byl náhodou z mléka, uvozoval by se třeba označením „pravý mléčný". Precedenty u nás ostatně existují. Stačí si vzpomenout na supermarketový med, který pokud nenese označení „pravý včelí", obsahuje většinou kukuřičný sirup. Nebo na notorický termín rum s přídomkem „tuzemský". I „tuzemák" totiž na etiketě pořád vypadá lépe než „bramborovice".
Ano, takto se nabízí i druhá možnost. Nové, alternativní výrobky by mohly dostat i úplně nové pojmenování. Bezmasé klobáse či salámu by se podle základní složky, tedy sóji, mohlo říkat třeba sojása nebo sojám. Výrobky na bázi rostlinného tuku by se zase mohly jmenovat řepýr, řepuláda nebo řáslo. Ale nevím, zda by řepkové názvy uspěly, když se řepka nesmí vyskytnout ani v názvu tuku, jenž se, ač je často z řepky, eufemisticky zobecňuje na rostlinný, snad aby to nemístně nezavánělo válečným margarínem. To by však možná přímo namístě bylo. Při tomhle množství náhražek to skutečně zapáchá skrytě válečným hospodářstvím, jak se kdesi nedávno vyjádřil Václav Cílek.
17.9.2011 Lidové noviny PETRA MARTÍNKOVÁ
